Soustředění Anzio ITA - 2/2019

3. února 2019

Z dnešního dne přinášíme dobré i špatné zprávy. Na jednu stranu si tři posádky výborně zatrénovaly ve skvělých a náročných podmínkách na druhou stranu musíme hlásit druhý zlomený stěžeň.

Dopoledne jsme provedli shrnutí načerpaných vědomostí z minulých tréninků a po svačině jsme vyrazili na vodu. Podmínky byly skvělé. Velké vlny, ale přijatelný vítr, který umožňoval vyplutí celému týmu. Šel jsem si pro člun do mariny a jak jsem vyplouval, tak začalo drobně pršet. S tímto mrakem přišel i sílící poryvový vítr. Posádky si vzájemně pomáhaly na pláži při vyplouvání, a tak se na vodu dostaly dle plánu nejprve ty méně zkušené. Od hráze začaly chodit silné poryvy a čekání na vodě nebylo jednoduché. Museli jsme ale vyplout do obřích vln pohromadě, abychom zachovali bezpečnost. Při čekání se ale bohužel převrátili Michal s Lukášem. Myslel jsem, že to bylo z nepozornosti a z důvodu nedostatečného nasazení a ztráty koncentrace, ale následně jsme si to vyříkali a nejspíš je smetl silný náraz poryvu, který přišel v okamžiku, kdy je postrčila větší boční vlna. Kluci zkušeně vyskočili z lodě, aby netlačili špičku do dna a když se loď stočila po větru, tak vylezli na ploutev a snažili se jí postavit. Ozvalo se ale křupnutí a bylo po špičce stěžně. Středová část se navíc ohnula. Postup byl dobrý, ale s jejich menší hmotností se nepodařilo zabrat hned a loď se opět nepatrně stočila zpět a stěžeň se znovu zapíchl. Sundavání plachty na vodě by v tomto případě mohlo vést k větším škodám, tak jsem je poslal hned zpět. Následně jsem pomohl sundat plachtu Šimonovi s Matějem a odvezl je na druhý sjezd do mariny.

Zbytek týmu pak projel oblast balících se vln a vyrazil na otevřené moře. Dnes tam trénovalo asi 20 Laserů, 10 katamaránů a celá řada Optimistů. Podmínky byly skvělé. Něco podobného můžeme očekávat na mistrovství světa ve Gdynii. Trénink se vydařil. Jára s Péťou měli skvělou rychlost na stoupačku, ale trochu bojovali na zaďáky. Adam s Davidem měli horší stoupačky, ale postupně se zlepšovali. Zítra už konečně vytáhnou jinou hlavní plachtu, což také určitě pomůže. Zuzka s Eliškou jezdily pěkně stoupačky, ale s dvackou na zaďák musí výrazně zvýšit agresivitu při snaze sjíždět vlny. Doufáme, že nám revír ještě dopřeje podobné podmínky. Dnešek si všichni moc užili a těší se na zítřek, kdy má být zas o něco méně větru a také vlny se mají zmenšit. Všichni fungují jako tým, tak věřím, že se posádky nějak prostřídají a potrénují i Michal s Lukášem, pro které už nemáme náhradní stěžeň.

Máme za sebou rozbor videa a všech vzniklých situací. Každý den nás posouvá kupředu, i když ta cena materiálu je drahá daň za nové zkušenosti. Posíláme pár fotek. Myslím, že trénink je absolutně skvělý a nevyžaduje to další komentáře.


2. února 2019

Dnes od rána panovala v našem týmu bojovná nálada. Všichni věděli, že dnes je konečně den vyplutí. Vlny se stočily více zleva a na výšce jim to nijak neubralo. Vítr byl ale mnohem snesitelnější a tak se všichni těšili. Nachystali jsme potřebné věci a odtáhli člun do vedlejšího klubu na rampu. Tam jsme po spuštění zjistili, že si ani neškrtne, protože baterka je totálně vybitá. Sehnali jsme kabely a jinou baterku a za pár minut motor běžel. Také jsme zapůjčili chybějící vestu a šlo se strojit a na vodu.

Původní plán byl, že vezmu kormidelníky na člun a pojedeme se podívat na výjezd, ale nakonec byli všichni tak rychlí, že když jsem k nim dorazil, tak měli vytažené kosatky. Pavel nám pomáhal s vyplutím a tak jsem vyrazil s člunem napřed. Na moři už trénovala skupina Laserů, což nás utvrzovalo v tom, že naše rozhodnutí vyplout je jediné správné. Když jsem si vyzkoušel projet na otevřené moře, tak jsem ještě zavolal Pavlovi, aby zastavil své synky. Bylo jasné, že pro ně by byl výjezd příliš nebezpečný. U výjezdové bóje už čekali nažhavení Jára s Péťou. Jen jsem zopakoval základní doporučení: "Rychle na bočák, a načasovat výjezd. Ostře do vln a vyhnout se všem balícím." Ty zůstávaly o něco dál a jen zřídka se balily v místech výjezdu. Šlo o překonání asi 200 metrů. Kluci se stále nervózně ohlíželi, kde jsou ostatní. Nechtělo se jim čekat. Tak jsem zavelel, aby do toho šli, že se potkáme venku na velkých vlnách dál od pobřeží u skupiny Laserů. Já pak postupně dohlédnu na průjezd ostatních. "Hlavně nám udělej ještě nějaký super fotky," stačil zakřičet Jára. Pak už vyrazili do vln. Minuly hráz a vlny se začaly zvedat. Vystihli sérii těch nižších a vše se zdálo být v pořádku. Pak se ale vedle nich začala zvedat stěna. Kluci měli ještě vyostřit a pokusit se prodrat za vlnu. Báli se ale ztráty rychlosti a místo toho odpadli. Zbytek už vidíte na fotkách. Když přešlo to nejhorší, tak začali stavět loď, na které už byl ohnutý a zlomený stěžeň. Hodil jsem jim lano a pokusil se je rychle odtáhnout. Trvalo to i tak celkem dlouho, ale po celou dobu už žádná podobná vlna nepřišla. Byl to jak návrat slepých Bulharů do vlasti. Adam sice ještě navrhoval, že by to šli také zkusit, ale nakonec jsme se shodli, že tudy dnes cesta skutečně nevede. Byla to spíš smůla, resp. špatné načasování a chybná reakce, ale i to k jachtingu patří. Z fotek musí být všem jasné, že jsme především rádi, že se nic vážnějšího nestalo.

Na vodě se podařilo vše zachránit. Plachty zůstaly nepoškozené a návrat už byl bez problémů. Všichni sundali plachty a já je dotáhl člunem. Nyní je klidná hladina téměř bez vln. Dorazily také Zuzka s Eliškou, kterým sice mělo uletět letadlo ze Ženevy, ale díky hodinovému zpoždění vše nakonec stihly. Chybí nám tu nemocná Anička s Péťou, ale jinak jsme kompletní a těšíme se na další dny tréninku. Teď jdeme rozebírat celou situaci, abychom se alespoň poučili z chyb. Tu vlnu na kluky stejně ale někdo narafičil :)


1. února 2019 - Anzio ITA

Zdravíme z převýchovného tábora v Anziu. Ráno jsme vyrazili přes ulici na snídani. Adam s nadšením zjistil, že venku je asi o 10°C víc než v naší ubytovně a ihned se jal otevírat okna.

Lodě jsme našli v původním přístavu, kam je Alessandro všechny opět navozil. Je zde ale zase o něco méně místa a další lodě přibývají. Kluci si vše nastrojili. Lukáš s Michalem zalepili na sikaflex nový šroub do stěžně a Adam s Davidem prasklý bok. Bohužel se sekla pakna na vleku od motoráku a tak to i s autem byla celkem honička rozhýbat. Musíme to pořádně prostříkat. Zdejší klima vleku evidentně nedělá dobře. Na vodě už byly celkem velké vlny a tak jsme vyrazili na přístavní hráz zhodnotit situaci. S větrem to vypadalo příznivě, ale vyjet z mariny šlo jen v krátkých intervalech a nesměla by vás doběhnout rolující se vlna. Jára s Péťou by to nejspíš dali, ale protože nejsou rozježdění, tak jsme se nakonec rozhodli vyplutí odložit na zítřek. Rozhodnutí to bylo dobré, protože vítr postupně hodně zesílil a podmínky ještě přitvrdily.

Také za mnou přišli dva členové týmu, že ve člunu nemohou najít vesty a trapéz, které si tam posledně na 99,5% nechali. Nechci je jmenovat, aby se jim třeba někdo nesmál. Nakonec dvojčata zavolala domů, kde se vše našlo. Nevadí. Už mají trapéz a jednu vestu a druhou snad někde seženeme.

Odpoledne kluci ladili lodě a pak jsme probírali Skiffmeistera, roční plán, kalendář a další věci na sezónu. Večeře byla opět skvělá. Najedl se dosyta i Jára. Zítra nám držte palce, aby byly optimální podmínky, i když bude asi celý den pršet.


31. ledna 2019 - Anzio ITA

Hlásíme se vám z Anzia, kde zítra zahájíme první letošní soustředění. Cesta byla rychlá a poklidná. Do Prahy na letiště jsme dorazili všichni s předstihem. Kluci se uchýlili do salonku s "člověče nezlob se" a já čekal v odbavovací hale. Když se blížila doba plánovaného srazu, tak jsem je přes messenger nepěkně vyprudil, protože jsem se spletl o 10 minut. Naštěstí to všichni tak nějak přešli a já si nepřipadal úplně jako blázen. Pak už šlo vše celkem podle plánu. Letadlo rolovalo skoro včas, ale pak asi půl hodiny čekalo na vzlet. Za letu jsme zas něco nahnali a opět čekali po přistání na autobus do příletové haly. Tam už na nás kupodivu čekala zavazadla, a tak jsme ani nestihli Járův klavírní koncert. Venku jsme se sešli s řidičem. Byl jím trenér místních 420 Alesio Picciotti. Fajn chlapík, ale anglicky uměl asi jako já italsky. Tedy žádné výčitky, ale moc jsme si nepokecali. Cesta byla dlouhá a kupodivu nevedla tradičně po dálnici, ale po pobřeží. O to to ale bylo dražší. Z původních 100 EUR se cena vyšplhala na 130 EUR. Což dle mého názoru převyšuje cenu dodávky od taxislužby. Zítra to musím pořešit s Alessandrem, který vše zařizoval.

V Anziu nás přivítal déšť, ale příznivá teplota kolem 11°C. Přímo před klubem přes ulici jsme si odnosili tašky do ubytovny. Za 15 EUR na den jsme neočekávali nic moc, ale toto se dá přirovnat snad jen k převýchovnému táboru. Musím říci, že bydlení ve Švýcarsku v protiatomovém krytu bylo o dost komfortnější. Nicméně vstupní hala je fajn. Jsou tam dva ping pongové stoly a dva stolní fotbálky a projektor a obrovská magnetická tabule s řadou lodiček a disco koule i televize. Spí se v rozlehlé místnosti, kde je několik řad kovových paland. Vzadu v chodbě jsou pak společné sprchy, odkud se ozývají divné zvuky. Což mi připomíná, že je tu ještě totálně rozladěné piáno. Dívky mají podobně rozlehlou místnost na opačné straně. Zítra tu navíc proběhne nějaké školení a o víkendu přijedou Opťáci a 420. To bude něco. Myslím, že rodiče tak získají obří páku na své ratolesti. Pokud nebudou poslouchat, pak stačí naznačit, že by taky mohli jet bydlet do Anzia a myslím, že bude klid. Nějak to ale zvládneme.

Pozitivní byla ale večeře. Ta je v krásném klubu přes ulici. Přivítalo nás menu o třech chodech a bylo to výborné. Tak uvidíme zítra. Vítr tady se vším pěkně lomcuje a vlny jsou slyšet i přes ulici. Šimon s Matějem už také dorazili. V sobotu se pak přidají Zuzka s Eliškou.